"I kráčím po nemálo drsnaté cestě, an nyní po šesti stech letech jméno slavného hrdiny, podnes za neomylné pokládané, ... - k přísnému soudu historickému poháním. Vímť sice, že půhonem tímto mnohému vlastenci bodavě a hluboko v srdce sahám, však pravda historická nehledí k osobám, a kdyby sebe déle v temnosti byla pohroužena, někdy přece na světlo vynikne. Doufám tedy, že se svým milým krajanům spíše zavděčím, nežli v pohoršení uvedu, vytrhna je nálezem soudu historického z třistaletého omylu, a utvrdě diplomaticky pravé jméno oslaveného hrdiny, bez újmy národu, jemuž přísluší, bez újmy rodině, kterou činem svým oslavil, i bez uražení svědka, kromě jediného, jenž svou nesoudnosti sebe sám a sebou téměř všecky pozdější spisovatele až do novějšího času zavedl." (A. Boček, Vítěze nad Mongoly, 1841)
